Saské Švýcarsko je sousedem Českého Švýcarska na saské (německé) straně hranice. A je nutno říci, že je atraktivnější než česká část! Mezi perly Saského Švýcarska patří i vrcholy Pfaffenstein, Lilienstein a Bastei. Nadmořská výška těchto vrcholů není na první pohled nijak oslnivá (zhruba mezi 300 – 400 m), jenže tyto vrcholy se vypínají přímo nad tokem Labe, které teče v nadmořské výšce jen něco málo přes 100 m. Tyto tři vrcholy lze zdolat i v rámci jednodenní pěší túry, ovšem není to žádná pohodlná procházka – výstupy na vrcholy jsou značně strmé a z nemalé části se jde po „schodech“,

Jako nejvhodnější místo pro start tohoto trojboje je historické město Königstein pod stejnojmennou rozsáhlou pevností, kam míří denně davy návštěvníků. Do tohoto města se lze z české strany dostat i pohodlně vlakem.

Pfaffenstein

Já rovněž začínám svou dnešní túru v tomto hezkém městečku. Od nádraží jdu nejprve pár desítek metrů podél hlavní silnice ke kruhovému objezdu, kde odbočím doleva. Projdu těsně kolem historického jádra městečka s dominantním kostelem (ulice Bielatalstrasse). Po ní však nejdu příliš dlouho, neboť po chvíli odbočíme na cestu zvanou Malerweg (je to hlavní značená trasa Saského Švýcarska o celkové délce 112 km, vybudována byla již v 19. století, rozsáhlá obnova pak proběhla v r. 2008). Po nějaké době je na výběr ze dvou variant – pokračovat stále po silnici skrze osadu Pfaffendorf nebo jít mimo civilizaci okrajem louky s hezkými výhledy jak na můj první cíl Pfaffenstein, tak i sousední Königstein. Volím „terénní“ variantu“, silniční zvolím pro návrat. zpět. Až po spojení obou těchto variant, resp. pod spodní okraj lesa, je cesta vcelku pohodlná. Na okraji lesa se nachází odpočivadlo, za ním však končí veškerá sranda a začínám strmě stoupat. A postupně začínají i schody. Tato cesta má i své speciální pojmenování – Pfaffenstein Nadelöhr, dle webu www.klettersteig.de se jedná o zajištěnou cestu obtížnosti B, ale je třeba toto brát s rezervou – sice je to hodně strmé, je zde množství schodů a žebříků, ale ferratovou výbavu zde opravdu potřebovat nikdo nebude…Čím postupuji výše, tím se prostor kolem mě zužuje a zužuje a nakonec vede stezka ve velmi úzkém prostoru sevřeném z obou stran strmými skalními stěnami.Během tohoto výstupu poznáte staré kamenné schody, novější dřevěné schody a nejnovější žebříky. Ovšem výstup je to opravdu krásný a stojí za to! Výstup končí na jakési náhorní planině, kousek doleva vede odbočka k vyhlídce, doprava se pak dojde k chatě a rozhledně. Já jdu nejprve k vyhlídce (na focení to kvůli špatnému světlu není), poté k chatě. A od ní je to jen kousek k symbolu tohoto vrcholu, kterým je skalní věž Barbarine. Z tohoto vrcholu je nutný návrat zpět do Königsteinu – možná je pohodlnější, ale mnohem delší cesta naokolo nebo návrat stejnou cestou. Já volím sestup stejnou cestou – jde to sice rychle, jenže kolena dostávají řádně zabrat. V podstatě stejnou cestou (ovšem silniční varianto – viz výše) scházím až do města a k Labi.

Lilienstein

Zde chvíli čekám na přívoz, který mě převěze na druhou stranu Labe, kde se nacházejí další dva vrcholy. Prvním z nich je Liliestein.

Pro výstup na vrchol si vybírám jižní variantu (Südaufsteig). Výstup na Lilienstein lze rozdělit do tří etap – úvodní strmější úsek, následný rovnější úsek a na závěr strmý úsek okořeněný opět schody. Co se týče atraktivity výstupu, nemůže Lilienstein konkurovat Pfaffensteinu. Vrchol tvoří opět jakousi náhorní planinu, i zde se nachází restaurace. Oč méně atraktivní je samotný výstup na vrchol, o to lepší jsou výhledy z hned několika vyhlídkových plošin. Jako na dlani máme nejen přes řeku ležící Pfaffenstein, ale zahlédneme i další osaměle se pnoucí stolové hory Saského Švýcarska a dohlédneme i do Čech. Z vrcholu scházím nejprve kousek po výstzpové trase, ale po zhruba 15 minutách odbočím prudce doprava a pohodlně docházím k parkovišti pod Liliensteinem – od něj je výstup na vrchol mnohem snadnější než z druhé strany, tj. od hladiny Labe.

Bastei

Odtud je nutno se nějak dostat do osady Kurort Rathen. Já volím o něco kratší, ale na jednom úseku terénně náročnější variantu – nejprve po cestě pojmenované Leichenweg vedoucí prakticky po vrstevnici a následně strmě dolů k Labi. Tento úsek vede stále lesem, není zde ani žádné zajímavé místo. Po sestupu k Labi jdu nějakou domu po pohodlné stezce s občasnými výhledy na tok Labe. Nakonec docházím do osady Kurort Rathen. Tady to není nic pro milovníky klidu – ne že by oblast Pfaffensteinu a Liliensteinu byla liduprázdná, ale zde je lidí opravdu hodně. A mě odtud čeká poslední dnešní vrchol – proslulý Bastei s nejstarším turistickým mostem Evropy a tomu odpovídajícími davy lidí. Bastei je nejnižší z oněch tří vrcholů, výstup je opět dosti strmý, ale relativně krátký. Schody samozřejmě nechybí…Vyhlídek na skalní město i do údolí Labe a na další vrcholy Saského i Českého Švýcarska je zde hned několik, ovšem na většině z nich člověk kdykoli potká davy výletníků. Obejdu si i krátký placený okruh vedoucí v oblasti skalního hradu (resp, jeho zbytků) Neurathen. Tento kraťoučký (15 minut i s focením a kocháním se) je sice placený, ale rozhodně se vyplatí, neboť právě z něj jsou ty nejkrásnější výhledy na zdejší skalní město… Po detailním průzkumu celé této oblasti mi zbývá již jen zhruba 10 minut chůze mezi davy návštěvníků k parkovišti, kde svůj výlet končím…

Celá trasa je dlouhá pouze cca 19 km, fyzická náročnost je však velká, neboť se jedná v podstatě o kombinaci tři samostatných výstupů vedoucích po strmých stezkách s mnoha schody. Značení je velmi dobré snad až na okolí parkoviště pod Liliensteinem. Jen je složitější se v místní síti značek vyznat, ale s dobrou mapou to není neřešitelný problém.

A na úplný závěr krátké subjektivní hodnocení oněch tří vrcholů, resp. co je na nich to nej: Pfaffenstein – samotný výstup na vrchol; Lilienstein – úžasné výhledy; Bastei – skalní most, výhledy na skalní město. A nějaká ta negativa – Pfaffenstein – po té „ferratě“ se jde dolů docela blbě; Lilienstein – nezajímavý výstup; Bastei – šílené davy lidí, pořídit fotku bez lidí je takřka nemožné.