Veľký Choč tradičně netradiční

Veľký Choč je suverénně nejvyšším a nejnavštěvovanějším vrcholem Chočských vrchů, které jsou díky němu 5. nejvyšším geomorfologickým celkem Slovenska (vyšší jsou jen Tatry, Nízke Tatry, Oravské Beskydy a Malá Fatra). Díky své výškové dominanci okolní krajině a poloze zhruba uprostřed nejvyšších horských pásem Slovenska jsou z něj fantastické a neopakovatelné výhledy. A jako bonus na jaře díky vápencovému podloží i spousta květin.

Předpověď počasí na víkend se pohybovala od hrůzostrašné více dní předem (vytrvalý silný déšť včetně bouřek) až po přijatelnou pár hodin předem (možnost přeháněk odpoledne). Cestou na výchozí místo, kterým je pro výstup na Choč tradičně Valaská Dubová, se vystřídalo jasné počasí, mlha, polojasno i oblačno. Ve Valaské Dubové to byla poslední varianta, avšak na déšť to nevypadalo. Na úvod se zajdu podívat k Jánošíkově krčmě, kde byl údajně zatčen Juraj Jánošík (resp. v budově, která stála na tomto místě v minulosti). O tomto informuje i nápis na oné krčmě. Bohužel provozní doba této krčmy je k turistům, kteří zde začínají výstup na Choč, značně nepříznivá – otevírají až v 10:00! Takže ji ji tradičně obhlédnu jen zvenku a vracím se kousek k turistickému rozcestníku a začátku modré značky. Ta poté, co projde krátce obcí, začíná stoupat a prakticky ihned po opuštění obce je k vidění v trávě spousta květin. A netrvá to dlouho a přede mnou se jako přízrak objeví první vápencová bradla masivu Choče. Jen škoda toho oblačného počasí, za hezčího počasí vypadají i fotky odtud mnohem lépe. Lesní cestě se postupně zužuje a stále stoupá. Po chvíli docházím na větší otevřené prostranství s krásným rozhledem zpět směrem na Valaskou Dubovou a strmé vrcholy Chočských vrchů nad ní. Za touto loukou se pěšina zůží, začíná být více kamenitá a opět se noří do lesa. Stoupání je dosti výživné, i mi přijde vhod další zajímavé místo přímo si říkající o fotografii – strmé vápencové skály vyrůstající jako přízrak z lesa. Za nimi následuje opět les a po chvíli se po pravé ruce objeví další, tentokráte jednolitější vápencový skalní blok se sutí na jeho úpatí. Toto je na delší dobu poslední zajímavé místo, nyní mě čeká jen strmé stoupání úzkým údolím po místy hodně kamenité stezce až na Strednú poľanu.

Stredná poľana je rozsáhlá horská louka (polana) s osaměle rostoucími smrky. Je to i první místo, odkud se nejen mi otevře při výstupu z Valaské Dubové výhled na můj cíl Veľký Choč, ale nejen na něj – na druhou stranu od něj je jako na dlani Veľká Fatra a část Nízkých Tater. V její spodní části, jen pár desítek metrů od turistického rozcestníku, se nachází dokonce přepychový Hotel Choč, který nabízí ubytování zcela zdarma!

Po krátkém oddychu na tomto fantastickém místě, které bude v rámci slovenských hor jen těžko hledat konkurenci, se vydávám dále. Na samotný vrchol Choče lze z tohoto místa stoupat hned třemi variantami cest – přímou zelenou značenou trasou, tzv. zimní cestou nebo naokolo po zelené značce na sedlo Drapáč a odtud po červené značce na vrchol. Já pro výstup volím nejkratší přímou zelenou značku. Ta od rozcestí stoupá nejprve horní částí Stredné poľany a na jejím konci se noří do lesa. Stezka stoupá prakticky až na vrchol dosti strmě, jen místy se objevují rovnější úseky. Na jednom z prvních rovnějších úseků se mi otevře zpětný pohled na Strednou poľanu a hory za ní. Místy se kolem stezky objevují vápencové skalky a samozřejmostí je spousta květin. I když na tomto úseku často fotím a kochám se, tak jsem za zhruba 45 minut chůze na vrcholu (rozcestník udává 1 hodinu). I přes poměrně velkou oblačnost nejsou výhledy z vrcholu úplně nejhorší – směrem na východ lze pozorovat část hřebene Západných Tater, na jihu Veľkou Fatru a Nízke Tatry, na západě pak Malou Fatru s nepřehlédnutelným Rozsutcem, na severu lze tušit i královnu Beskyd Babí horu, nad níž je ovšem hodně nehezké černo…. A přhlédnout nelze ani Liptovskou Maru, která odsud vypadá mnohem menší než je tomu ve skutečnosti. Na focení výhledy sice moc nejsou, ale i tak je nač se koukat. Pro ty, kdo se ve slovenských horách až tolik nevyznají, je přímo na vrcholu umístěna i výhledová růžice.

Po zhruba 1,5 hodině kochání se tou okolní nádherou na vrcholu je čas na sestup, neboť se i sem přihnal nehezky vypadající černý mrak. Pro sestup zpět na Strednou poľanu si vybírám tzv. zimní cestu. Ta vede ve své první části spolu s červenou značkou na sedlo Drapáč. Sestup je i zde značně strmý, v jednom úseku je dokonce zabezpečen řetězy (část z nich bohužel chybí, ale lze to zvládnout i bez nich). Během sestupu začíná i pršet, chvíli dokonce padají i kroupy. Ale jak náhle černý mrak přišel a vypustil trochu té vláhy, tak rychle i odešel. Strmým sestupem se rychle dostávám opět do pásma lesa, místy vede cesta i skrze malé louky. Po zhruba půlhodince sestupu docházím k rozdvojení červené značky (pokračuje na sedlo Drapáč) a zimní varianty. Zpět na Strednú poľanu lze dojít oběma variantami, ta přes sedlo Drapáč ovšem v sobě zahrnuje i zhruba 100 m výškového převýšení směrem vzhůru. Proto volím zimní variantu, která mě již zanedlouho dovede k hornímu okraji Stredné poľany a závěrečných pár desítek metrů již spolu se zelenou značkou k rozcestí.

Z něj se ovšem nyní nevydám zpět do Valaské Dubové, nýbrž po modré značce směrem na Likavku. Tato značka je jen velmi málo frekventovaná – naprostá většina turistů totiž volí jako výchozí či cílové místo Valaskou Dubovou, případně lázně Lúčky s hezkým vodopádem. Značená trasa od rozcestí klesá k přepychovému hotelu Choč a za ním jde ještě chvíli po louce, kde není stezka příliš viditelná. Po chvíli však vstupuji do lesa, kde je stezka již dobře viditelná. Lehce vystoupám úbočím Zadného Choče a opět začínám klesat. Po chvíli jsem na další louce, kde v minulosti stávala Hviezdoslavova útulňa (zničená během SNP) a z ní odbočuje i významová odbočka k jedné z mála studánek v masivu Choče, Ke studánce je to zhruba 5 minut pochodu, ale jelikož mám času dost, vydám se na ní podívat. Studánka sice teče, ale vydatná moc není…Po jejím průzkumu se tedy vracím zpět a pokračuji v sestupu až na sedlo Spuštiak.nacházejícím se mezi vrcholy Kopa a Predný Choč. Zde se nachází i rozcestí – modrá značka odbočuje ostře doleva a vede rovnou do Likavky, červená značka vede dále víceméně rovně a do kopce, aby se po o něco delší pouti dostala rovněž do Likavky. Modrá značka je vyšlapanější a svým profilem příjemnější, já však volím dle očekávání tu horší cestu, červeně značenou.

Úzká pěšina se sedla škrábe nekompromisně přímo vrstevnicím vzhůru. Nohy si na stoupání již poněkud odvykly, takže mé tempo je rázem pomalejší. Hustý listnatý les, místy jsou v lese vidět menší či větší skalky. Vzhledem k mizivé návštěvnosti této stezky jen čekám, kdy a odkud se objeví medvěd (naštěstí se neobjevil). Zato se objevují popadané stromy přes stezku, takže to mám i s trochou gymnastiky…

Takto dle mapy zdolávám vrchol Predný Choč a začínám klesat. Ale co to, po chvíli klesání a pár dalších gymnastických vložkách je na stromě dřevěná cedule se směrovkou Predný Choč a nevede zpět směrem, odkud jsem přišel…Záhada, je třeba ji důkladně prozkoumat, navíc když je u onoho nápisu doplněn i časový údaj 10 minut…Soupání je mnohem mírnější než ono stoupání na v mapách uvedený Predný Choč. Netrvá to ani oněch zmíněných 10 minut a jsem u dřevěné cedule hrdě oznamující „Predný Choč 1249 m“. Pod touto cedulí se nachází i do dřeva vyrytý svérazný turistický Otčenáš. A pod ním je dokonce i vrcholová kniha. Nachází se zde i lavičky a ohniště. Zkontroluji výškový údaj v GPS-ce – 1188 m. Ozaj čudné…Tyhle divné věci však nic neubírají na tom, co činí tento „Predný Choč“ fantastickým místem – vzhledem k jeho poloze (jedná se o první výrazný vrchol masivu Choče od jihu) a odlesněným jižním srázům jsou odtud doslova letecké výhledy na Ružomberok a jeho okolí a za ním se zvedající hřebeny Veľké Fatry a Nízkých Tater. Úžasné místo, o jehož existenci se člověk z map nedozví! Po pokochání se touto nádherou se vracím zpět na rozcestí a pokračuji dále po červené značce. Po pár minutách přicházím ke klasickému turistickému rozcestníku a na něm se hrdě skví nápis „Predný Choč 1243 m“. Takže to už je třetí místo s tímto názvem, nemluvě o tom, že výškový rozdíl oproti nedávno navštítevnému „Prednému Choči) je mnohem více než oněch 6 metrů.

Tuto záhadu zde nevyřeším a tak pokračuji dále, Další úsek cesty je poměrně nezáživný, vede většinou lesem, jen místy se otevírají dílčí výhledy do kraje. A pěšina strmě klesá. Toto takřka nepřerušené strmé klesání na chvíli končí až u hradu Likava – značka nevede až k němu, od značky je to k němu ale jen kousek po široké jen mírně stoupající lesní cestě. Přicházím k hradní bráně, je 16:10, hrad otevřen do 16:00. No nic, už jsem zde kdysi byl…Takže se vracím zpět ke značce, která opětovně strmě klesá. Toto strmé klesání končí u již zřejmě dlouho nepoužívaného amfiteátru, od něhož je ovšem i nyní krásný výhled na hrad (k němu je nutno krátce odbočit doprava po dřevěném můstku přes potok). Z luk u amfiteátru je hezký pohled nejen na hrad, ale i na krajinu v okolí obce Likavka nacházející se pod hradem. Chvíli se zde kochám a následně již pohodlně docházím na horní okraj obce Likavka a skrze ní dojdu až do centra obce k obecnímu úřadu. Po doplnění vitamínů ve zdejší restauraci vylézám ven a v tu chvíli kolem projíždí kolona histotických aut a motocyklů. Hezké a nečekané zakončení dnešní túry!

Celá túra i se všemi odbočkami je dlouhá zhruba 19 km, což není mnoho. Ovšem je nutno brát do úvahy značné výškové převýšení této trasy. Nejvhodnější dobou pro návštěvu Veľkého Choče je zhruba od druhé poloviny května do začátku července (kvůli květinám), případně během podzimních inverzí a zimy (kvůli výhledům). Na vrchol Veľkého Choče lze stoupat i z dalších výchozích míst – ze severu je to červená značená trasa z Jasenové a zelená z Vyšného Kubína (obě trasy se scházejí v sedle Drapáč a dále k vrcholu pokračuje již jen červená značka), z východu to pak je červená značka vedoucí z  lázní Lúčky s vodopádem (tato trasa je hojně využívána, zejména po deštích je ovšem ve své horní polovině velmi klouzavá, chuťovkou je zejména závěrečný krátký žlab pod sedlem Vráca a úsek z tohoto sedla na vrchol). Velká část masivu Choče je součástí stejnojmenné národné prírodné rezervace a pohyb je zde tudíž možný jen po značených trasách!

Příspěvek byl publikován v rubrice túry a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *