Tatranské Ošarpance

Ošarpanců je v Tatrách více – ve Vysokých Tatrách je pod tímto názvem známa horolezecky populární skupina tří věží v rozsoše Dračího štítu, v Západných Tatrách je to pak zhruba 6 km dlouhý skalnatý hřeben vybíhající z Hrubého vrchu rozdělující Jamníckou a Račkovou dolinu s druhým nejvyšším vrcholem Západných Tater – Jakubinou (2 193 m), kterým vede zeleně značená turistická trasa. A právě tyto Ošarpance byly mým cílem.

Tato túra je v rámci túr začínajících na jižní straně Západných Tater jedinečná – zatímco všechny ostatní túry (snad až na výstupy na Baranec) začínají dlouhými pozvolnými výstupy nekonečnými údolími, zde tomu tak není – po slabé půlhodince chůze údolím se strmě stoupá na hřeben.

Výchozím i cílovým místem mé túry je rozcestí Račkova dolina, ústie. Z ní se za krásného podzimního počasí vydávám nejprve pohodlnou širokou jen mírně stoupající cestou vedoucí Úzkou dolinou (ta vzniká spojením známější Račkové a Jamnícke doliny) v těsné blízkosti potoka Račková. Tento úvodní úsek je ideální pro určité rozehřání se. Takto pohodově docházím po zhruba dvaceti minutách svižné chůze na rozcestí Nižná lúka, kde se spojují Jamnícka s Račkovou dolinou. Zde opouštím modrou značku a pár desítek metrů jdu souběžně po zelené a žluté značce. Tyto dvě značky se dělí u rozcestníku a odpočívadla, já budu dále pokračovat jen po značce zelené. Zde rovněž končí pohodlná část výstupu. Toto druhé rozcestí nese pojmenování Rázcestie Račkovej a Jamníckej doliny (skutečné rozcestí těchto dvou dolin se ovšem nachází u předchozího rozcestí Nižná lúka).

O náročnosti následujícího úseku nejlépe vypovídají tyto údaje: délka cca 7 km, čas (dle rozcestníku) 3:40 hodiny, stoupání 1340 m, klesání 195 m. Na onom rozcestí odbočuji prudce doprava a stoupám strmě lesem. Po chvíli následuje rozsáhlejší polom, z něhož se otevírají výhledy směrem do Jamnícke doliny a horské hřbety východně nad ní. Samotný polom procházím po jediné znatelně vyšlapané pěšině. Na horním konci polomu je však zbloudění takřka jisté – nejviditelnější stezka totiž není ta pravá – značka vede dále serpentinami, ona viditelnější pěšina se však naštěstí nakonec vrátí zpět na značku, i když je mnohem strmější než ta „správná“. Tento úsek jsem šel dvakrát během dvou měsíců a dvakrát jsem šel nahoru tou nesprávnou stezkou…Při sestupu je to orientačně snadnější, ale zase horší na kolena. Poté, co jsem se po této „zkratce“ opět napojil na značenou stezku, stoupám stále dosti strmě lesem. Ten však postupně řídne, stromy se snižují, až nakonec zmizí úplně a jsem v pásmu kosodřeviny. Počasí zatím přeje, svítí sluníčko, i v polovině října stoupám jen v tričku. Krátký průchod kosodřevinou a již jsem na prvním vrcholu hřebenovky, kterým je Nižný Ostredok  (1 674 m). Přímo na vrcholu se nacházejí doslova lány borůvek (srpen) a brusinek (září – říjen). A ty výhledy! Při pohledu zpět Nízké Tatry, vpravo Baranec, Smrek, Ostrý Roháč a Plačlivô, před námi další pokračování Ošarpanců a Klin, vpravo pak nejvyšší vrchol celých Západných Tater – Bystrá a hlavní hřeben Západných Tater západně od ní. A podobné výhledy mě čekají i na Nižné Maguře   (1 920 m), respektive celou cestu mezi těmito dvěma vrcholy. Z Nižného Ostredku stezka nejprve klesá do sedla, jak se to na hřebenovku sluší a patří, aby následně opět dosti strmě stoupala na vrchol (totožný charakter má celý tento krásný hřeben. Stezka na tomto hřebeni je úzká s částečně vede po skalách.

DSC_8613DSC_9085 DSC_9086DSC_8615 DSC_9090DSC_8616 DSC_8621 DSC_8626

Za tímto druhým vrcholem se bohužel přihnala oblaka a s výhledy byl na delší dobu konec. Zároveň se i citelně ochladilo. Z Nižné Magury následoval opět sestup do sedla a hned vzápětí strmý výšlap na (Vyšný) Ostredok (2 049 m). A z něj opět kratší klesání a následně delší stoupání, tentokráte na Vyšnou Maguru (2 095 m). S pojmenováním vrcholu si zde rozhodně moc hlavu nelámali :). Těsně pod tímto vrcholem se najednou z mlhy a mraků vykloublo početné stádo kamzíků – všichni zkoušíme fotit! Po této vložce stále za mlhy a stále sílícího větru opět krátce klesáme a následně déle stoupáme na vrchol Jakubiná (2 194 m), která je druhým nejvyšším vrcholem Západných Tater. Dnes se bohužel výhledy odsud nekonsjí, pouze zde vane hodně studený a silný vítr.

DSC_9094 DSC_9095 DSC_9096

Na vrcholu se tedy příliš nezdržujeme a pokračujeme dále. Tedy opět klesání a následně stoupání na další vrchol, kterým je Hrubý vrch (2 137 m) nacházející se již na hlavním hřebeni na slovensko-polské hranici. Silný vítr chvílemi rozfoukává mračna, takže je opět něco vidět. Odtud lze dále pokračovat po hlavním hřebeni jak na západ, tak i na východ. My pokračujeme na východ za silného větru přímo po hraně hřebene. Po delším klesání do sedla nás čeká poslední dnešní výstup na vrchol Končistá (1 994 m). Z něj máme jako na dlani zejména dominantní Klin, ale i vrcholy na polské straně Západných Tater (Kominiarski Wierch), ale i Jakubiná se na chvíli vynořila z mraků.

DSC_9099 DSC_9100 DSC_9104 DSC_9108 DSC_9109

Z vrcholu klesáme pár minut ještě po hlavním hřebeni do Račkového sedla (neplést s Razkowou Przel., což sice v překladu znamená totéž, ale je to dále na východ se nacházející Gaborovo sedlo). Odtud sestupujeme na jih po dosti rozbité stezce směrem k Račkovým plesům. Od nich pak už mírněji klesáme ke Kolibě pod Klinom. Ta přímo vybízí k přespání, leč je to oficiálně zakázáno…Za Kolibou pod Klinom se po chvíli noříme do lesa a následně přicházíme na širokou lesní cestu, která nás docela nezáživně dlouhou Račkovou dolinou dovede až k již nám známému Rázcestí Račkovej a Jamnickej doliny a od něj zpět k výchozímu bodu celého tohoto okružního výletu.

DSC_9112DSC_9117 DSC_9120

Celá túra je dlouhá zhruba 20,5 km a jedná se o poctivou celodenní šlapačku – normální průměrně zdatní turisté by měli i s pauzami počítat s minimálně 9-10 hodinami, hodně rychlí to zvládnou i za 7 hodin. A pokud by někomu toto přišlo málo, může si z Račkového sedla túru prodloužit o výstup na Klin a následný sestup přes Gáborovo sedlo ke Kolibě pod Klinom. Ideálním obdobím pro absolvování této túry je rozhodně babí léto, kdy zdejší travnaté vrcholy získávají načervenalé zbarvení a jsou tak mnohem fotogeničtější. V období 1.11. – 15.6. je převážná část této trasy uzavřena, v zimním období zde navíc díky strmým převážně travnatým svahům akutně hrozí laviny!

Příspěvek byl publikován v rubrice túry a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *